V. Melinová, B. Davisová
Jak už vyplývá z názvu, knížka Průvodce (začínajícího) vegetariána provádí 
čtenáře světem vegetariánů. V úvodu vypráví historii vegetariánství (věděli jste, že zakladatelem vegetariánství byl už Pythagoras a až do 19. století se vegetariánům říkalo pythagorejci?) a rozebírá několik desítek lékařských studií, které dokládají, že vegetariánská strava má pozitivní vliv na lidské zdraví. V hlavní části probírá klíčové oblasti vegetariánské výživy. Zabývá se získáváním bílkovin, železa, zinku, vápníku a vitamínu D z rostlinných zdrojů. Poukazuje na význam celozrnných obilovin, které jsou nejen zdrojem vlákniny, ale i celé řady minerálů a vitamínů. Nabádá k objevování co nejpestřejší škály ovoce a zeleniny a vysvětluje nejen jejich význam jako zdroje vitamínů a vlákniny, ale i celé řady prospěšných fytochemikálií. Představuje jednotlivé druhy tuků, vysvětluje, proč jsou ty nasycené a zejména živočišné nevhodné, uvádí zdroje nenasycených mastných kyselin a zdůrazňuje nezbytnost dodávat tělu omega-3 mastné kyseliny. Na závěr této části ještě připomíná význam vitamínu B12 a nutnost dodávat ho do vegetariánské stravy buď z obohacených potravin, nebo z výživových doplňků. Následující kapitola je věnována vegetariánské potravinové pyramidě, která navádí, jak a v jakém poměru kombinovat jednotlivé potraviny, aby tělu dodaly všechny potřebné živiny. V další kapitole se dozvíte, jak dodávat tělu živiny v období těhotenství a kojení, různých fázích dětství a ve stáří – tedy v obdobích, kdy je obzvlášť důležité dodávat tělu dostatek živin. Knížku uzavírají recepty pro všechny možné příležitosti, od snídaní až po večeře.
První polovinou knížky jsem byla opravdu nadšená. Význam jednotlivých živin je dobře vysvětlený a doplněný o příklady, jak je získávat z rostlinných zdrojů. V každé kapitole je citovaná celá řada odborných prací; konkrétní citace mají být uvedeny na webových stránkách autorek, ale nepodařilo se mi je dohledat. V knize je současně rozebírána situace pro vegetariány i vegany a často jsou zdůrazněny rozdíly mezi nimi. Vlastní texty doprovází řada tabulek a grafů. Závěrečné kapitoly trochu zkazily mé nadšení, protože se ukázalo, že autorky spoléhají na vegetariánské náhražky potravin (párky, uzeniny, slaninu…), hotová jídla a obohacené potraviny (pomerančový džus obohacený o vápník, tofu obohacené o vápník…). Je pravda, že knížka je americká a americký životní styl je od našeho výrazně odlišný, život bez hotových jídel by si asi neuměli představit. Osobně si myslím, že u nás bychom měli zvládnout získávat dostatek vápníku, zinku a dalších živin přímo ze stravy a nespoléhat se na náhražky a doplňky.
Přiložené recepty mě dost zklamaly, z receptů na snídaně, koktejly, sendviče ani polévky bych si nevybrala. Zajímavější mi přišly recepty na snadné večeře, např. dušená směs na africký způsob (str. 390), pastýřský koláč (str. 391), zeleninová směs na pánev s kešu (str. 393) a recepty na dezerty, např. ořechovo-datlové sušenky (str. 396) a čokoládovo-mátovo-ořechové čtverečky (str. 397).
A na závěr citát, který mě opravdu zaujal:
„Kdyby šlo účinky cvičení plnit do lahví, byl by to ten nejčastěji předepisovaný lék.“
Dr. Goldberg
Co se mi na knížce líbí
– V knížce jsou skvěle rozebrané všechny živiny, které vegetarián/vegan potřebuje, je to neúplnější materiál, který se mi dosud dostal v češtině do ruky.
– Knížka sice vznikla v USA, ale překladatelka přidala i odkazy a poznámky relevantní pro ČR.
– Průvodce není psaný z pohledu fanatického vegetariána, objektivně poukazuje i na určité aspekty, které mohou být u vegetariánů problematické (např. vyšší hladina homocysteinu, nedostatek omega-3 mastných kyselin, nedostatek vitamínu B12…). Autorky také na rovinu říkají, že určité živiny se z rostlinných zdrojů vstřebávají hůř (např. bílkoviny a železo), a vegetariáni jich proto potřebují přijímat větší množství než nevegetariáni.
– Dověděla jsem se spoustu zajímavých informací a získala tipy na další potraviny, které chci (častěji) zařadit do jídelníčku (blackstrap melasu jako zdroj železa, brokolici jako zdroj vápníku, chřest jako zdroj zinku, lněný olej jako zdroj omega-3).
Co se mi na knížce nelíbí
– V knížce mi chybí barevné obrázky, je pouze černobílá, což v dnešní době plné krásných barevných knížek trochu odrazuje.
– Hodně pijí džusy, které jsou obohacené o všechno možné (kam se ztratila přirozená strava?).
– Vejce nedoporučují kvůli vysokému obsahu cholesterolu, i když z řady studií vyplývá, že v rozumném množství vejce škodlivá nejsou.
– Používají umělé vegetariánské náhražky masa, hotová jídla a polotovary.
– Výhrady mám i vůči českému překladu (překladatelka Andrea Komínková): našla jsem několik hrubek ve shodě přísudku s podmětem, chybějící čárky ve větách, nekonzistenci v používání některých výrazů (výživné a lahůdkové droždí, i když se jedná o jednu a tutéž potravinu) a nesmyslné překlady (hydrokarbony místo uhlovodíků, oxygeny místo kyslíku, kyselina fosforová místo fosforečné, lasagnů místo lasagní…).
Závěrem
Knížka patří mezi nejkvalitnější, které mi poslední dobou přišly do ruky. Určitě bych ji doporučila všem, kdo se zajímají o zdravou výživu, i když třeba nejsou striktními vegetariány. Není sice určená pro bezlepkáře, ale lepkových potravin zmiňuje jen minimum. K některým tvrzením bych přistupovala s rezervou a zapojila selský rozum, zejména co se týká používání obohacených potravin, potravinových doplňků a vegetariánských náhražek masa.
