Kvůli potravinovým intolerancím se již od listopadu 2010 stavuji bez lepku, mléka a vajec, a navíc (dobrovolně) bez masa.
Když o tom zpětně přemýšlím, nejrůznější neurčité zdravotní problémy mě provázely odmalička, ať již časté bolesti břicha, zácpa, nadýmání nebo občasný průjem (typicky po pudinku nebo krupicové kaši).
Během studia na vysoké škole se tyto problémy vyostřily a mně bylo špatně snad po všem, co jsem snědla. Nikdo z lékařů nebyl schopný říci, co se mnou je. Podezření padlo i na celiakii, ale ta se z krevních testů nepotvrdila. Pátrala jsem tedy sama na internetu a narazila na potravinové intolerance způsobené IgG protilátkami.
Příznaky i projevy na mě zcela seděly, a tak jsem zainvestovala do drahých a v té době u nás téměř nedostupných testů. Vzorky krve jsme s výživovou poradkyní poslaly do Německa a za čtyři týdny jsem se dočkala svého ortelu – trpím rozsáhlou potravinovou intolerancí, moje tělo vytváří protilátky proti obilninám obsahujícím lepek, proti mléčným a vaječným bílkovinám a proti celé plejádě dalších potravin, například fazolím, paprice, banánům, zázvoru a dalším.
Tyto výsledky prokázaly, proč mi bylo špatně po opravdu každém jídle. Netolerované potraviny jsem hned vypustila a začala vařit z toho, na co mé tělo nereagovalo. Zpočátku to bylo velmi obtížné.
Vaření ani pečení se mi nedařilo, vše se sráželo, rozpadalo, rychle kazilo. Netušila jsem, z čeho vařit, vhodné suroviny se sháněly obtížně a zdálo se jich být velmi málo. O cenách ani nemluvě. Ač jsem od mala ráda vařila, nasazení diety a první neúspěchy mě od tohoto koníčku zcela odradily. Nicméně po velmi krátké době jsem pocítila pozitivní účinek svého dietního snažení.
Odešla zácpa a nadýmání, zlepšila se mi pleť a přestala jsem být tak často nemocná. To všechno bylo velkou motivací držet se daného směru.
O necelý rok později byla podobná diagnóza stanovena i u mé sestry a maminky. V té době jsem začínala na kuchařském poli slavit první úspěchy – chleba se přestal srážet, omáčky se začaly tvářit jako omáčky a ne jako voda, a také jsem začala objevovat asijskou kuchyni, která z velké míry vychází z pro nás nezávadných surovin. Se sestrou jsme se pustily do ještě větších experimentů a z neúspěchů jsme si začaly dělat legraci (kdo třeba může obyčejným houskovým knedlíkem rozbíjet okna nebo připravit chlebovou strouhanku bez struhadla?).
Postupem času jsem si našla svůj vlastní stravovací styl, který bych rozhodně nenazývala dietou. Brzy jsem přišla na to, že nemůžu žít jen z náhražek, které se sice tváří jako rohlík nebo jogurt, ale výživově mému tělu nedodají nic prospěšného. Nehledě na to, že mi ani nechutnají a často je mi po nich i těžko (jak by ne, když jsou nacpané škroby a aditivy). Místo toho si vybírám přirozeně bezlepkové potraviny a suroviny (luštěniny, rýži, pohanku…), hraji si s asijskou kuchyní, kde mnou netolerované potraviny téměř nepoužívají (indickou, thajskou, čínskou) a experimentuji s jednodruhovými nutričně výživnými moukami namísto běžných směsí plných škrobů, sojového lecitinu, lupiny a podobně.
Mám moc ráda ovoce a zeleninu a zakládám na nich vlastně každé denní jídlo. Poslední dobou jsem značně omezila všechny obilniny a přidala ještě víc ovoce, zeleniny, oříšků a semínek. Objevila jsem kouzlo mixeru a smoothies, ne řídkých přeslazených koktejlů, ale hustých kaší nacpaných živinami.
Nejsem zastánce žádného konkrétního směru (snad kromě vegetariánství a kvůli dietě vlastně veganství), inspiruji se u makrobiotiky, raw stravy i nízkohistaminové diety a ze všeho si beru to, co považuji za přínosné.
Nicméně na blogu najdete i několik masových receptů (od sestry a kamarádek) a receptů na chleba a klasické pečivo, které sice sama nejím, ale peču pro zbytek rodiny. Věřím, že si v mých receptech každý najde, co mu vyhovuje.
Svůj příběh dávám jako motivaci všem, kteří se najednou ocitnou v situaci, kdy musí opustit své dosavadní stravovací návyky a začít zcela od začátku. Nebojte se, zkoušejte, ochutnávejte a věřte – žádný učený z nebe nespadl.