Ella Woodward
„Jídelníček podle Lahodně s Ellou není o dietě, ale o tom, abyste si vychutnali hromadu výživného a přírodního jídla, díky čemuž se budete cítit a vypadat báječně.“
Ellu Woodward asi nemusím zdlouhavě představovat. Tato slavná britská 
bloggerka dokázala pomocí zdravé stravy překonat zákeřnou nemoc a na blogu Deliciously Ella (www.deliciouslyella.com) se dělí o své recepty, postřehy a tipy. Dnes ji zná snad celý svět. Její první knížka, Lahodně s Ellou, se stala okamžitě po svém vydání bestsellerem. Ohromný úspěch vedl k tomu, že se kuchařka velmi brzy dočkala pokračování. Lahodně s Ellou každý den slibuje přinést jednoduché recepty z dostupných surovin, jejichž příprava nezabere příliš času a hodí se i pro rušný pracovní den. Knížku vydalo nakladatelství Omega a zakoupit ji můžete např. zde.
Co nám tedy Ella přináší tentokrát? Splní své sliby a budou její recepty opravdu finančně dostupnější a vhodné pro každodenní vaření? Oprostí se od některých drobností, které jí v recenzích minulé knihy vytýkala řada odborníků i bloggerů?
Na pohled knížka působí velmi příjemně a luxusně – pevná vazba, jemné pastelové barvy na obálce, matný papír a spousta barevných fotografií, to vše dělá kuchařku lákavou už na první prolistování.
Úvod je tentokrát velmi stručný a stažený do ani ne deseti stránek. Hlavním tématem je uchovávání potravin a nezbytné kuchyňské vybavení. Ella slibuje, že v kuchařce nebude používat super výkonný mixer, sušičku a další drahé přístroje, aby její recepty mohl uvařit opravdu kdokoli a kdekoli. Vlastní recepty jsou rozdělené do šesti kapitol: Snídaně, Zdravá strava do krabičky, Saláty, Jednoduché večeře pro všední dny, Vaření pro skupiny a Jednoduché sladkosti.
V úvodu každé kapitoly nás Ella seznamuje se surovinami, které běžně používá, a pro inspiraci přikládá nákupní seznam. Recepty i jejich zpracování se nesou přibližně ve stejném duchu jako v Ellině předchozí kuchařce. Jsou nápadité, přinášejí zajímavé kombinace surovin a nechybí jim výrazné dochucení (miso, tamari, tahini, česnek, chilli vločky, bylinky, pepř…). Vytkla bych to samé, co jsem vytýkala v předchozí kuchařce: u řady receptů mi chybí fotografie hotového jídla, některé fotky jsou příliš maličké a přitom je jim věnovaná celá stránka a další fotky jsou zcela zbytečné (hlavně fotky Elly na tisíc způsobů, Ella se psem, Ella na kole, Ella skákající po posteli, Ella s kamarádkami…). Velké fotografie doplňující recepty naopak nemají chybu, jsou krásně barevné, kompozičně zajímavé a přímo lákají k vyzkoušení receptu. Co se týká surovin, je vidět slibovaný posun k levnějším a dostupnějším surovinám (dost často se opakují brambory, rýže, luštěniny a běžná zelenina), ale neplatí to vždycky, ve spoustě receptů jsou avokáda, piniové oříšky, kešu, datle medjool, mandlové máslo a další, ne zrovna levné suroviny.
Když pominu tuto kritiku, samotné recepty musím moc pochválit. Hodně mě zaujala hned první kapitola Snídaně, protože stejně jako Ella nedám dopustit na misku teplé kaše a případně husté smoothie. V nejbližší době určitě vyzkouším Sladké ovesné vločky s červenou řepou (str. 26). Nejvíc receptů jsem si založila v kapitole Jednoduché večeře pro všední dny. Sama sice nevařím teplé večeře a preferuji vydatnější oběd (v Británii to mají právě naopak), takže recepty připravím jako obědové, ale jinak opravdu nevím, který uvařit dřív: Zářivě růžovou polévku (s řepou, bramborami a kokosovým mlékem, str. 128), Směs pečeného lilku a tahini (str. 140) nebo Buddhovu misku (s rýží, špenátem, fazolemi a avokádem, str. 161)?
Výhrady mám hlavně k poslední kapitole a receptům na „jednoduché sladkosti“. Všechny obsahují ohromná množství ořechů, ořechových másel a datlí medjool, takže jsou drahé na přípravu, hutné při jedení a těžké na trávení. Navíc je k jejich přípravě vždycky potřeba mixer, který ne každý vlastní. Co se mi naopak líbí, je to, že používá úplně minimálně mouku, a když, tak jen pohankovou, žádné kupované škrobové směsi. Také mě zaujala poslední podkapitolka Hřejivé nápoje, kde najdeme recepty na horkou čokoládu, kurkumové mléko, mátový čaj nebo citronový čaj s medem. Všechny tyto nápoje si sama moc ráda připravuji a myslím, že jsou skvělou alternativou k obyčejnému černému čaji nebo kávě.
Co mě zaujalo
- „Jezte barvy duhy“ – jídlo má být co nejbarevnější, aby obsahovalo co nejpestřejší škálu živin, navíc to i hezky vypadá na talíři
- Ella neohřívá v mikrovlnné troubě, ale na pánvi, což je určitě zdravější varianta
- Leštění bílé rýže zničí 80 % vitamínů, skoro všechnu vlákninu a esenciální mastné kyseliny
Co se mi na knížce líbí
– luxusní vzhled, pevná vazba, pastelové barvy a spousta krásných fotek
– oproti Ellině první kuchařce je většina receptů dostupnější jak po finanční stránce, tak po náročnosti na „exotičtější“ suroviny
– většina receptů vychází z poměrně malého množství surovin a nepřekombinovává různé chutě
– hotová jídla určitě nebudou mdlá (a to ani saláty), Ella se nebojí výraznějšího dochucování
– u receptů s ořechy je často připojená varianta bez ořechů pro alergiky
– odlehčený jazyk: Ella píše tak, jak běžně mluví, takže v knížce najdete výrazy jako ládovat se, bašta, zdlábnout (i v originále, nejen v českém překladu), takže se opravdu dobře čte
– tentokrát bych pochválila i překlad (PhDr. Šárka Hroudová), oproti první knize mi zní mnohem přirozeněji
Co se mi na knížce nelíbí
– některé fotografie jsou příliš malé, i když je jim věnovaná celá stránka, takže je 80 % stránky bílých a uprostřed se krčí maličká fotka
– u některých receptů je sice pěkná velká fotografie výchozích surovin, ale neuděláme si tak představu, jak má vypadat hotové jídlo
– nevyvážená velikost porcí: například na 2 porce snídaní používá v jednom receptu 140 g ovesných vloček, v dalším 60 g quinoy a v jiném 200 g pohanky; na tři porce krabičkového oběda potřebuje 300 g hnědé rýže, nebo 60 g pohanky nebo 180 g quinoy (a přitom množství dalších surovin je ve všech receptech přibližně stejné)
– spoustu jídel skladuje po uvaření v lednici až týden – a co čerstvost, ztráta živin, změna chuti?!
– některá jídla vyjdou opravdu draze (50 g piniových oříšků do salátu, 250 g kešu ořechů na 1 litr rostlinného mléka, 950 g medjool datlí na 16 kousků čokoládovo-karamelových řezů…)
Závěrem
Kuchařku určitě doporučuji, čiší z ní pohoda a dobrá nálada, je plná zajímavých a pěkných receptů a navíc je krásně barevná, takže se jí hezky i jen tak listuje.
Kromě kuchařky doporučuji i Ellin blog (www.deliciouslyella.com), který kromě receptů obsahuje i články o cvičení, pozitivním myšlení, kosmetice a podobně.
Jako první jsme doma vyzkoušely recept na Quinoa kari z jednoho hrnce. Bylo opravdu výborné!
